I to se stává-Naše dvojčata

Rozvod?!?

Už,Vám to nefunguje,rozvádíte se,netrapte své děti.

Pokuste se dodržovat pravidelný denní režim dítěte. Důsledně dodržte čas jídla, mytí, čtení pohádky a spánku tak, jak bylo vždy zvyklé. Pravidelnost a předvídatelnost je důležitá pro jeho pocit bezpečí bez ohledu na to, který rodič se o dítě stará.

Na dětské dotazy odpovídejte upřímně. Čím je dítě starší, tím je zvídavější a vnímavější vůči změnám kolem sebe. Starší batolata a předškoláci se pravděpodobně zeptají, proč tatínek (maminka) už s námi nebydlí, a možná se budou bát, že odešel navždy pryč. Vysvětlete situaci jednoduše a tak, abyste dítě uklidnili. Zkuste třeba říci: „ Máma a táta teď bydlí každý jinde, ale stále tě máme rádi, chceme si s tebou hrát a být s tebou.“

Pracujte na rozvíjení vztahu mezi dítětem a jeho otcem (matkou). Podporujte dobré vztahy potomka k druhému rodiči. Je to jedna z nejprospěšnějších věci, které pro dítě můžete udělat. (Bohužel málokterý rozvedený rodič to vnímá tímto způsobem.) Bez ohledu na to, jaké máte vy pocity vůči svému bývalému, vyhněte se pomlouvání a osočování jeho osoby v přítomnosti potomka.

Pokud se tříleté dítě ptá, kdy uvidí tatínka, neříkejte mu: „uvidíš ho brzy“. Tahle neurčitá věta ho neuklidní. Malé děti nemají žádnou trpělivost ani pojem o čase. Raději zaškrtněte určený den v kalendáři a ukažte mu, kdy pro něj táta přijede.

Vyhněte se hádkám před dítětem. Váš potomek bude mít pocity úzkosti nebo se dokonce bude cítit za vaše neshody zodpovědný. Zkuste se domluvit s manželem na normálním tónu hlasu. Ožehavé problémy probírejte v nepřítomnosti dítěte.

Obklopte se blízkými lidmi. Čím víc dobrých vztahů s příbuznými nebo vašimi přáteli bude dítě mít, tím bezpečněji se bude cítit. Zavolejte prarodičům a dobrým kamarádům, aby přijeli k vám (nebo jestli vy můžete přijet k nim).

Už jen přítomnost laskavých lidí může být pro dítě v tomto období uklidňující. Získá pocit, že není s mámou (nebo tátou) na všechno samo, ale že jsou tady ještě další lidé, kteří vás i jeho mají rádi. Tohle je zvlášť důležité, pokud míváte špatnou náladu nebo se vám zatím nedaří uspořádat si život.

Určete si s partnerem jednotná pravidla. Jestli je dítě doma nebo u něj, všude by měl pro dítě platit stejný režim. To může být někdy problém.

„Pokaždé, když je moje šestiletá dcera Majka u mého bývalého muže, dívá se v sobotu na televizi i tři hodiny. Nesouhlasím s tím, ale Majka říká, že táta jí to dovolil,“ stěžuje si Helga z Prahy. Pokud se nemůžete domluvit na pravidlech, raději to vzdejte. Ta poslední věc, kterou vy a váš ex-partner potřebujete, je další zdroj konfliktu.

Zjednodušte ‚předávání‘ potomka. Pokud váš bývalý partner nemůže na poslední chvíli pro dítě přijet nebo se opozdí, mějte připravené náhradní řešení. Když přijíždí pro dítě k vám, rozhodněte se předem, jestli ho pozvete dovnitř, nebo počká v autě.

Váš potomek by měl mít i ve svém druhém domově u táty své oblíbené hračky a věci (pyžamo, kartáček na zuby nebo knížky). Opět platí, že důvěrně známé předměty v něm vzbuzují pocit bezpečí.

Nepředstavujte dítěti někoho, s kým randíte. Jen příležitostně. Může k této osobě přilnout, a pokud vztah skončí, bude trpět další ztrátou. V případě, že je vztah vážný, zkuste nového partnera představit a postupně začít podnikat společné výlety třeba do zoologické zahrady. Ze začátku je však lepší strávit společně jen krátkou dobu, aby si dítě mohlo zvyknout na myšlenku, že vedle vás je nový partner.

Jak děti vnímají rozvody

Od narození do 18 měsíců
Miminka mají schopnost vycítit nesoulad mezi rodiči, i když ještě ničemu nerozumějí. Pokud v domácnosti přetrvává napětí, dítě začne být podrážděné, víc než jindy se bojí cizích lidí a je neklidné. Někdy se může také vrátit k předcházejícím vývojovým obdobím. V horším případě se objevují znaky vývojového opoždění. Nervózní a trvale napjaté miminko nemůže jíst ani spát. Když pláče, nelze ho utišit. Stres někdy způsobí i koliku nebo nezájem dítěte o svět kolem něj.

Jak jim to usnadnit: Důslednost a pravidelný režim jsou pro něj jistoty, na které se může spolehnout. Důležité je láskyplné prostředí a podpora blízkých lidí kolem něj. Pocit jistoty v něm vyvolávají důvěrně známé věci a obličeje. Poskytněte miminku jeho oblíbené hračky a předměty, které ho uklidňují. Vyhraďte si čas na chvíle fyzické blízkosti a držte dítě v náručí. Pokud vám pomůže rodina nebo přátelé, myslete také na svůj odpočinek, abyste si udrželi rovnováhu a dostatek energie.

18 měsíců až 3 roky

Pro život batolete je nejdůležitější pouto s rodiči. Jakýkoli rozvrat vztahu táty a mámy není schopné pochopit ani přijmout. Navíc je dítě v tomto věku soustředěné na sebe, všechno kolem vztahuje ke své osobě, a proto si bude myslet, že rozchod rodičů zapříčinilo samo. Může plakat, vyžadovat víc pozornosti než obvykle, někdy se vrací k předcházejícímu vývojovému stupni. Třeba si začne opět cucat palec nebo odmítne chodit na nočník. Může se trápit strachem, že ho opustíte. Proč?

Podle své dětské logiky se domnívá, že když jeden rodič odešel, proč by nemohl odejít i druhý? Strach z odloučení je společný pro všechny děti během rozvodu. Jeho intenzita závisí na tom, jak jsou rodiče schopni v této situaci citového zmatku a drásavých emocí poskytnout potomkovi pocit jistoty.

Jak jim to usnadnit: Rodiče by opět měli spolupracovat na vytvoření normálního, předvídatelného denního režimu, kdy dítě ví, co bude následovat. Důležité je najít si pro něj čas a věnovat mu v té chvíli absolutní pozornost. Požádejte věrné přátele a příbuzné, aby vám v tom pomohli. Mluvte s potomkem o jeho pocitech (pokud už umí trochu mluvit), čtěte spolu knížky a ujistěte ho, že není zodpovědný za váš rozchod.

Od 3 do 5 let

Předškoláci nerozumějí pojmu ‚rozvod‘ a nechtějí, aby se jejich rodiče oddělili - bez ohledu na to, jak napjatá je atmosféra v domácnosti. Rozvod je obzvlášť těžký pro děti v tomto věku, protože procházejí vývojovým obdobím, kdy touží samy ovlivňovat dění kolem sebe. Rády projevují svoji samostatnost, jenže v této situaci tuší, že nemohou nic ovlivnit, a cítí bezmoc.

Stejně jako batolata i předškoláci věří, že jsou skutečně zodpovědní za rozchod rodičů. Pokud nemají citovou oporu ve svém okolí, přemůže je nejistota a strach z budoucnosti. Někdy v sobě potlačují vztek nebo je sužují noční můry.

Jak jim to usnadnit: Rodiče by si měli udržet pozitivní a vstřícné chování, protože dítě ‚nasává‘ jejich nálady a postoje. Předškoláci potřebují někoho, s kým mohou o věcech mluvit a vyjádřit svoje pocity a obavy. Může jim pomoci i knížka vhodná pro jejich věk, kde se vypráví o problému, který právě prožívají. Důležitá je pro ně také jistota, že nadále budou vídat druhého rodiče.

6 - 11 let

Mladší děti ve věku 6-8 let také trápí při rozchodu rodičů strach, že je máma i táta opustí. Tyto obavy jsou podvědomé a děti je často ani nevysloví. Někdy sní o tom, že se rodiče dají opět dohromady. Často věří, že mohou jejich manželství samy zachránit.

Stává se, že děti od 8-11 let obviní jednoho partnera z rozpadu rodiny a připojí se k ‚hodnému‘ rodiči proti tomu ‚špatnému‘.

V některých případech dítě nadává oběma rozcházejícím se partnerům. „Jste hnusní a myslíte jen na sebe,“ řekl mně a bývalému manželovi náš desetiletý syn Tomáš. Zranilo mě to, ale vážně jsem netušila, co mu mám na to říct,“ vypráví Irena K. z Brna.

Podobné výlevy vzteku před rodiči nemusí být vždy negativní. Znamená to, že potomek si může dovolit před nimi upřimně vyjádřit svoje pocity.
Na druhé straně jsou děti, které rodičům nic neřeknou a ‚vybuchnou‘ třeba ve třídě.

„Když jsme se rozváděli, učitelka mi řekla, že syn se chová ke spolužákům agresivně. Předtím takový nebyl,“ říká matka sedmiletého Jirky Hana.
Jiné děti reagují tak, že vztek potlačí a raději se stáhnou do sebe. Jsou ustrašené nebo smutné. V důsledku napětí a stresu je bolí žaludek nebo hlava. Často si podobné příznaky také vymyslí, aby mohly zůstat doma a strhly na sebe pozornost rozhádaných rodičů.

Jak jim to usnadnit: Děti na prvním stupni základní školy pociťují rozpad rodiny jako velkou ztrátu. Máma i táta však mohou obnovit jejich pocit bezpečí a sebevědomí. Začněte třeba tím, že každý z vás stráví s dítětem čas, kdy se mu bude plně věnovat a pobízet ho k tomu, aby mluvilo o svých pocitech.

Ujistěte potomka že vy ani bývalý partner ho neopustíte. Zdůrazněte, že rozvod není jeho chyba. Stejně důležité jsou pravidelné a pro dítě předvídatelné návštěvy druhého rodiče. V období plném citového zmatku mohou být tyto chvíle jedním z pevných záchytných bodů v jeho životě.
Kamarádské vztahy a mimoškolní aktivity začínají být pro školáka stále důležitější. Podpořte ho, aby se zapojil do činností, které ho baví, neuzavíral se do svého světa a našel si cestu k vrstevníkům.

Děti chtějí být informováni o událostech, které se jich týkají. Budou mít pocit, že je respektujete, pokud se zeptáte na jejich názor. Pomůže jim vědomí, že se mohou zeptat na cokoli, co jim dělá starosti, aniž by vás to rozrušilo. Na prvním místě chce většina dětí vědět, že táta je v pořádku a že se chce s nimi často vídat. Ať už rodiče žijí společně nebo odděleně, jejich potomci potřebují, aby si jich táta s mámou vážili a těšili se z jejich přítomnosti.

Co nikdy nedělejte

>> Nepomlouvejte a nekritizujte před vaším dítětem druhého rodiče.
Nevykládejte svému potomkovi detaily rozvodu.

>> Nepoužívejte ho jako doručovatele vzkazů nebo špeha bývalého manžela (manželky).

>> Neoplácejte stejným, když bývalý partner udělá nebo řekne něco nevhodného. Nevykládejte dítěti svůj pohled na věci. Tím jen posílíte jeho zmatek a pocit rozpolcenosti mezi mámou a tátou. Místo toho raději dítě podpořte. Řekněte třeba: „Je mi líto, že jsi to slyšel.“ Nebo: „Jak ses cítil, když se to stalo?“

>> Neudělejte si z něj důvěrníka. Potomek by neměl cítit zodpovědnost za vaši duševní nepohodu.

>> Když se dítě zeptá, proč se s partnerem rozvádíte, nikoho neobviňujte. Neměli byste ho dostat do pozice soudce nebo někoho, kdo se staví na jednu či druhou stranu.

>> Neztrácejte smysl pro humor. Budete ho potřebovat.

Střídavá péče

Podle největšího výzkumu v Evropě na téma střídavé výchovy dětí po rozvodu jsou podmínky dobrého fungování střídavé péče tyto:

* Rodiče dobře spolupracují (ohledně výchovy dítěte.)

* Děti si přejí střídavé uspořádání a cítí se spokojeně v obou domovech.

* Důležitá je vzájemná blízkost obou domovů (u táty i mámy).

* Děti mají své místo v jedné i druhé rodině, jsou součástí obou domovů a jsou v nich uznávané.

* Oba rodiče se zajímají o činnost dětí ve škole a ve volném čase.

* Rodiče jsou otevření a ochotní změnit uspořádání, pokud se změní přání a potřeby dítěte. Podle norského výzkumu si čtyři z pěti rodičů myslí, že střídavá výchova funguje dobře pro jejich dítě i pro ně samotné.

 
KDYŽ DĚTI NEDĚLAJÍ NIC, DĚLAJÍ NEPLECHU. H.Fielding Jsme rádi,že jste Nás přišli navštívit.