I to se stává-Naše dvojčata

Spánek a vše kolem něj.

Předspánkové rituály

Mozek kojence je jako počítač. Ukládá tisíce zážitků a vytváří z nich modely pro určité situace. Pokud si dítě spojí noční odpočinek s příjemnými zážitky, podvědomě si je vybaví pokaždé, když ‚klikne‘ na spánek a ‚naprogramuje‘ se na usínání. Nabízíme vám několik rituálů, které mohou dítěti usnadnit přechod ke spánku:

1. Udělejte si ‚jízdní řád‘. Vystřihněte si obrázky z časopisů (dítě v pyžamu, dítě ve vaničce, čtení pohádky, čištění zubů, pusa na dobrou noc atd.), které ilustrují situace předcházející spánku. Každý den dítěti ukazujte obrázky činností před tím, než je budete dělat. Tak uvidí, ve které části předspánkového rituálu se právě nachází a co bude následovat po něm. Děti mají rády věci, které se opakují.

2. Po koupeli mu jemně masírujte tělíčko levandulovým olejem. Levandule uklidňuje a masáží mu uvolníte napjaté svaly.

3. Krátkou pohádku je možné říkat i zcela malým dětem. Můžete také jednoduchými slovy a tlumeným hlasem vyprávět dítěti, co v ten den prožilo.

4. Děti mají velmi rády zpěv. Okamžitě zpozorní. Všeobecně jsou mnohem muzikálnější než později. Souvisí to s tím, že ony samy si rády hrají a experimentují se svým hlasem, a také váš zpěv jim může připadat jako součást této hry.

5. Při přechodu z bdělosti do spánku může dítěti pomoci plyšová hračka a dudlík.

ANO & NE

* Peřinka
Dítě v raném věku spí rádo pevně zabalené v peřince. Omezená možnost pohybu mu není nepříjemná, naopak - vyvolává v něm pocit bezpečí. Stejně omezený byl jeho životní prostor v děloze. Proto kojence na noc zaviňte do tenké bavlněné látky (v létě) nebo do deky (v zimě).

* Světlo při usínání
Na noc můžete rozsvítit malou lampičku nebo zapojit dětské světýlko do zásuvky. Zatáhněte též žaluzie. Ráno, až se dítě vzbudí, je vytáhněte, aby si uvědomilo rozdíl mezi dnem a nocí.

* Ticho
Přestože některé děti mohou budit rušivé zvuky, nevytvářejte zcela tiché prostředí. Dítě se naučí reagovat na jakýkoli náhodný ruch a lehce se vzbudí. Monotónní zvuky mohou naopak dítě uspat.

* Hezká postel
Nemyslete si, že je zbytečné kupovat pěkné ložní prádlo a pyžama. Pečlivě zařízené místo kolem postele (hračky, textilie, knížky) budí zdání ‚minidomova‘, do kterého se bude dítě rádo vracet každou noc.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V čase, kdy má spát, se totiž oddělí od rodiny a zajímavého světa tam venku. Zůstává samo v tmavém pokoji jen se svými představami. A to nemusí být vždy příjemné.


Vy mu však můžete přechod ke spánku ulehčit. Nejdůležitější je svému dítěti poskytnout pocit bezpečí. Pomůžete mu tím nastoupit cestu odpoutávání se od vás, která končí dospělostí. I když se to nezdá, bezproblémový spánek v raném věku je malým krokem na této cestě.

Máma se vypařila!

Svoji dvou a půl-letou neteř Míšu jsem ukládala večer do postýlky, zatímco moje sestra šla po dlouhé době do kina. Holčička plakala za mámou a já jsem jí marně vysvětlovala, že se vrátí. Míša vzlykala a s jistotou zkušeného jasnovidce donekonečna opakovala: „Nikdy, nikdy se nevrátí.“

Zhruba od osmého měsíce až do tří let si batole myslí, že rodiče existují, jen když je vidí, a spustí povyk, jen co je ztratí z dohledu. Větší děti sice vědí, že máma se nikam nevypařila, ale dívá se vedle na televizi, přesto i pro ně může být usínání komplikované.

„Můj sedmiletý Filip usne až kolem jedenácté. Do té doby vyžaduje, abychom ho v jeho posteli kontrolovali, volá mě, chce pít, chodí mi sdělovat, že stále nespí, a ptá se na spoustu věcí,“ svěřuje se právnička Katka a dodává: „Odmalička nechtěl spát. Proplakal i dvě hodiny a když už jsme nevěděli jak dál, následovala řada ne zcela výchovných kroků: zvykl si na naši přítomnost, na držení za ruku... To se s námi vleče doposud.“

Nikam tě nepustím!

Také tříletá Lucie si od raného věku zvykla usínat v posteli u mámy. „Chtěla bych chodit večer cvičit, ale Lucka mě nechce pustit a neusne do té doby, než se vrátím,“ říká bezradně její matka.

Proto, abyste se v budoucnu vyhnula těmto problémům, je důležité asi po roce věku dítěte učit ho usínat samostatně. Předpokladem je však pevný vztah, který jste si do té doby s potomkem vybudovali, a důslednost. Ale co dělat s miminkem, které těžce usíná, v noci se budí strachy a večer pláče pokaždé, když se vzdálíte? Jak můžete pomoci jemu i sobě tyto problémy překonat?

Do půl roku: Pohádka o začarovaném kruhu

„Rozárka byla naším prvním dítětem. I když byla zdravá, měla problémy se spánkem už od narození,“ vypráví pětatřicetiletá Karolína. „S manželem jsme ji mnoho nocí houpali, někdy až do čtyř do rána.“ Karolína se nejdřív snažila najít konkrétní příčinu dceřiny bdělosti. Donekonečna ji přebalovala a kojila a Rozárka se budila i sedmkrát za noc. Tak to šlo každý den. „Bylo to strašné. Většinou se uklidnila v mé náruči, ale jakmile jsem ji položila do postele, pláč začal znova,“ vzpomíná.

„Některé děti jsou zkrátka od narození takové. Lehce se rozpláčou a nemůžou přestat, přestože dostanou, co potřebují,“ říká psycholožka oddělení dětské psychiatrie v Motole, Lea Brodová. „To velmi znejistí rodiče. Každou ženu napadne: ‚Co jsem to za matku, když nedovedu uklidnit svoje dítě?‘

Její pocit nejistoty však miminko bezpečně vycítí, začne být ještě neklidnější a logicky vzniká začarovaný kruh. Když se dítě konečně utiší, všichni kolem něj chodí po špičkách, aby se nerozplakalo. A dítě si najednou připadá opuštěné. Takže paradoxně se tím vlastně učí, že si někoho přivolá jen pláčem. Není to neřešitelný problém, chce to mít jen trpělivost.“

Šťastný konec

Rozárka stále plakala a plakala. Problém se nakonec vyřešil ‚náhodou‘. Když jí byly tři roky, přibyl do rodiny její bratr Kryštof. Rozárčinu postýlku dostal bratříček a ona se přestěhovala do velké postele, kterou pro nedostatek místa přisunuli k manželské. A stalo se něco nečekaného. Rozárčin noční pláč ustal. Spát vedle rodičů se jí asi líbilo.

„Po narození dalších dvou dětí jsem si byla víc jistá sama sebou. Myslím, že proto neměly nikdy potíže se spánkem. Dnes už spí ve svém pokoji, jen ráno si někdy lehnou k nám. Ještě že máme tak velkou postel,“ říká Karolína a usmívá se.

Od půl roku do tří let: Pláč, který rozdírá uši i duši

Ekonomka Míša kojila osmiměsíční Emu ještě i v noci: „Když plakala, bylo mi líto ji odstrčit.“ Přitom Ema už skoro nesála. „Po půl roce by už dítě mělo zvládnout šest hodin spánku bez pauz. Když se přesto budí, nemusí to být kvůli jídlu, ale jenom proto, že krmení mu přinášelo pocit klidu a jistoty,“ objasňuje situaci Brodová. V tomto období lze dodat pocit jistoty i jinými způsoby než jídlem...

Škola diplomacie

Katka se rozhodla, že nechá svého sedmiměsíčního Filípka ‚vyplakat‘ a nereagovala na jeho noční randál. „Vydržel vřískat i dvě hodiny a pak další dvě vzlykal, když jsem ho uklidňovala.

Dnes už se metoda ‚nechat dítě vyplakat‘ nedoporučuje. Pokud miminko dlouho pláče, jeho úzkost jen narůstá a tím obtížněji usne. Jak předcházet potížím? Malé dítě vyžaduje diplomatické zacházení.Umožněte mu, aby mělo pocit, že vás večer opouští postupně. Cílem je zmenšit rozdíl mezi usínáním s vámi a bez vás. Když ho najednou přenesete z osvětlené místnosti plné známých zvuků do tmavého a tichého pokoje, má strach.

Po večerním rituálu ho uložte do postýlky, nechte rozsvícené malé světlo a otevřené dveře, aby slyšelo všechny rodinné zvuky. Pokud ještě několik minut strávíte uklízením oblečení u jeho dveří, nebude se cítit tak osaměle.

Ten obličej neznám!

Osmiměsíční Terezka začala trpět poruchami spánku. Každou noc vydržela plakat několik hodin, i když ji máma utěšovala. Bylo to marné, holčička se bála dokonce i vlastní postele. „Přemýšlela jsem o příčinách,“ říká její matka Eva, která žije jen s dcerou. „Vzpomněla jsem si, že jednou, když byla chůva nemocná, ji na jednu noc nahradila jiná dívka. Terezka se v noci asi vzbudila a lekla se neznámé tváře. Od té doby začala v noci plakat.“

Koncem prvního roku je dítě velmi připoutané k matce a z neznámých lidí může mít strach. Osobu, která mámu nahradí, třeba jen na pár hodin, musí bezpodmínečně předtím znát. Pokud se totiž v noci u jeho postýlky objeví cizí člověk, je to pro dítě šokující zážitek.

Od tří do pěti let: Bubáci přichází

U Mikoláše, syna sociální pracovnice Lenky, začaly ve třech letech noční můry. „Odmalička je citlivý, těžko přijímá změny. Asi dvakrát za měsíc se probouzel s úzkostí a halucinacemi, že ho někdo pronásleduje,“ svěřila se Lenka. Nakonec mu pomohl homeopat. Po jeho léčbě pozorovala u Mikoláše téměř okamžité zlepšení.

Pokud máte potomka s tímto typem spánkové poruchy, snad vás uklidní, že noční můry jsou v dětství poměrně časté. Dítě pronásledují různé fantazijní bytosti a strachem se vzbudí. Pomůže, když rozsvítíte noční lampičku a vezmete ho do náruče.

Tajemství nočního děsu

„Naše Klárka se zhruba od tří let, vždy kolem půlnoci, posadila na posteli, křičela, mluvila přerývaně a měla vytřeštěné oči,“ svěřila se majitelka butiku Petra. „Každou noc jsem s úzkostí staženým žaludkem čekala, kdy začne křičet. Volala mě, ale marně jsem na ni mluvila a utěšovala ji, nevnímala. Pokoušela jsem se ji vzbudit, třásla s ní... Bez výsledku. Byli jsme zoufalí a marně hledali příčinu.“

Po návštěvě psychologa se rodiče dozvěděli, že spánková porucha jejich dcery má název ‚noční děs‘ a její příčinou je zřejmě žárlivost na právě narozeného bratříčka. „Dítě v tomto věku nemůže ukázat mamince, že je naštvané na miminko,“ poznamenává k tomu doktorka Brodová. „Nedovolí si jít proti matce, protože ji ještě strašně potřebuje. Tak se stane, že v noci praskne nějaký pytlíček hrůzy, který asi přes den prasknout nemůže.“

Noční děs trvá 5-30 minut. Na rozdíl od noční můry si ho dítě nepamatuje. Má sice otevřené oči, jako by bdělo, ale není možné s ním navázat kontakt. Důvodem poruchy může být napětí v rodině nebo vyčerpanost.

Rozsviťte všechna světla, obejměte dítě, ale nesnažte se s ním dohadovat. Není při smyslech. Nedělejte nic, čím byste ho mohli během záchvatu vzbudit. Pokuste se ho však probudit, ještě než děs propukne. Přerušíte tím jeho spánkový cyklus a dál bude spát klidně.

Pokud se problém objevuje častěji, je potřeba zajít na neurologické vyšetření. A když je všechno v pořádku, stačí jen vytvořit klidné prostředí. Nepropadejte panice. Noční děsy s věkem stejně odezní.

Předškolní věk: Ty to zvládneš!

Pětiletý Míša se bál usnout a stále volal maminku. Nakonec z něj vylezlo, že mu nějaký kamarád řekl: „Když usneš, přestaneš dýchat.“ Pokud vám dítě řekne, čeho se bojí, lépe ho uklidníte. V předškolním věku mívá strach z všelijakých příšer.

Doktorka Brodová doporučuje rodičům, jak se v takovém případě zachovat: „Pokud se dítěti něco špatného zdá, například že se rval se zlými duchy, je třeba ho pochválit: ,To jsi statečný, že ses vrátil a zvládl to!‘ A když mu něco nejde, tak je potřeba uznat, že je to těžké. Nemá velký efekt říkat věty jako: ,Jsi velký kluk, a ty se budeš bát!?‘

Dítě to přežije, ale bojí se stejně. Dobré je třeba říci: ,Já jsem se jako malá taky bála. A když si to představuješ, je to možná ještě horší. Zkus půl hodinky přemýšlet o něčem jiném, třeba jak zítra půjdete hrát s klukama fotbal. Když to nepůjde, tak já zase přijdu.‘“

Školní věk: Musím mít jedničky?

Můj syn Daniel mi v osmi letech vyčetl: „Všichni ve třídě se včera večer dívali na Noc oživlých mrtvol a rodiče jim to dovolili! Jen vy jste mi to zakázali!“ Zbytečně jsem mu vysvětlovala, že o nic nepřišel.Připadal si jako outsider.

V tomto věku děti rády odsouvají večerní odchod do postele kvůli televizi. Pokud se rodina dívá společně, je to hlavní důvod, proč chce dítě také sledovat televizi. Tímto způsobem může totiž déle zůstat s vámi a získat více pozornosti. Chvíle společné blízkosti však raději přesuňte na jindy. Nevyspalý školák bude mít určitě problémy s koncentrací, může být podrážděný nebo dokonce usnout při vyučování.

S nástupem do první třídy se u dětí objevuje strach ze selhání, který také někdy naruší usínání. Učitelka Jana vyprávěla, že její desetiletý syn Vítek dostal čtyřku z matematiky. Nic mu neřekla, ale tvářila se naštvaně. Večer VíteVítek v posteli nemohl usnout. Řekl jí: „Mami a budeš mě mít ráda, i když mám teď tu čtyřku?“ Jana se zastyděla a samozřejmě Vítka uklidnila, že může klidně spát, protože ho bude mít ráda vždy, nezávisle na jeho výkonech.

Co si z toho vybrat?

Metody ukládání ke spánku mohou fungovat lépe nebo hůře u různých dětí, v různých rodinách. Pravidlo, které popsala psycholožka Jiřina Prekopová v knize Když dítě nespí, však platí pro všechny věkové kategorie a není na škodu si ho zapamatovat: „Dítě, díky své potřebě bezpečí, raději vnímá tvrdou, ale srozumitelnou jistotu, než vratkou, rozbředlou nejistotu.“

V každém případě buďte důslední. Nezapomeňte se řídit svým srdcem a intuicí a starat se také o svoji duševní pohodu.

Víte, že spánkovými poruchami trpí skoro třetina dětí? Nejčastějším problémem je obtížné usínání a časté probouzení. Výjimkou není ani převrácený spánkový režim a noční můry. A ani náměsíčnost nepatří ‚do starého železa‘. Občas se vyskytuje i nadměrná spavost.

Rodiče mají sklon problémy se spaním svých dětí zlehčovat, přehlížet, nebo dokonce trestat jako výmysl. Přitom se jedná skutečně o nemoci a ve vývoji mladého organizmu, zejména mozku, hraje zdravý spánek významnou roli. Nevyspané děti jsou mrzuté, špatně se soustředí, neodvádějí dobré výkony, zhoršuje se jim prospěch a může to snižovat i imunitu proti nemocem.

Naštěstí se většina potíží dá léčit a záleží hlavně na aktivitě vás, rodičů. Nepomůže-li přímo dětský lékař, může vás poslat za specialistou, případně do tzv. spánkové laboratoře. Existuje i paleta specializovaných léků. Ale dítku můžete účinně pomoci i sami. Kromě vrozených předpokladů způsobuje poruchy spánku většinou špatný spánkový režim.

Proto dbejte na:

>> Dodržování pravidelného denního rytmu, a to i u starších školáků.

>> Vytvořte zejména menším dětem před spaním tišící rituály - mytí, krmení a ukládání do postýlky.

>> Navození spánkového režimu je hlavně o útlumu mozku. Proto žádné ‚drasťáky‘ či horory v televizi nebo v knize.

>> Stejně tak i divočení se sourozenci nebo rodiči je dobré přesunout na dřívější dobu. Ale to každý rodič, kterému se někdy podařilo před spaním rozdovádět dítko, jistě ví.

Tip

Mnoho dětí se bojí usínat potmě a vyžadují, aby se naplno svítilo. Nenechte se zlomit a domluvte se na kompromisu.

Při jasném světle totiž mozek nepřepne na režim hlubokého spánku, a ten pak neplní svou funkci.

Buď po usnutí světlo ztlumte, anebo se s dítkem dohodněte na otevřených dveřích nebo noční lampičce - prodávají se i obrázkové nebo promítací.



 



Proč se moje sedmiměsíční dítě ještě stále budí třikrát nebo čtyřikrát za noc, i když je zdravé a nic ho nebolí?
Rodiče často pokládají tuto otázku, místo toho, aby se ptali: „Proč dítě potřebuje mou pomoc, aby opět usnulo?“ Výzkumy potvrzují, že většina miminek se budí v průměru asi čtyřikrát za noc. Jsou to jen krátké okamžiky bdění a mnoho dětí v těchto chvílích ani ‚nepípne‘ nebo jenom lehce zabrouká. Nevolají maminku, protože se samy ukonejší a opět usnou. To jsou ti takzvaní hodní spáči. Ti problémoví křičí, pláčou a dávají najevo, že jsou vzhůru.


Zdravé dítě, které se od šesti měsíců v noci budí, nepláče kvůli hladu. Pouze se naučilo spojovat krmení s uklidněním. Proto nereagujte okamžitě. Nemusíte ho hned vzít do své postele a nakrmit. Pokud to uděláte, nedáváte mu dostatečnou příležitost k tomu, aby se pokusilo samo usnout. Pamatujte si také, že čím častěji ho budete večer ukládat do postýlky, když je ještě vzhůru, tím lépe si procvičí svoji schopnost samostatného usínání.


Do půl roku se náš syn budil jen kvůli krmení, ale jinak spal klidně. Po určité době vydržel spát i celou noc a pil až ráno v šest. Jenže teď, v devíti měsících se najednou začíná uprostřed noci budit a pláče, i když ho nic nebolí. Nevíme proč.
Někteří rodiče jsou překvapení, když se jejich jinak spavé a hodné miminko v 8. až 9. měsíci začne uprostřed noci budit, plakat a dožadovat se přítomnosti mámy.

Přibližně 8. měsíc je vývojovým stupněm, kdy si začíná uvědomovat trvalost objektů. ‚Dochází mu‘, že existujete, i když vás nevidí. Proto je pochopitelné, že vás volá.

Slyšela jsem o ‚uspávací‘ metodě Dr. Ferbera. Mám však obavy, že pokud nechám dítě jen chvíli plakat, ztratí ke mně důvěru.
Dr. Richard Ferber je americký specialista na problémy spánku u dětí. Rodičům, jejichž miminko odmítá večer spát a pláče, radí následující úspěšnou a ověřenou metodu: Po spánkovém rituálu (koupel, masáž, ukolébavka atd.) uložíte miminko do postele, řeknete mu krátce pár utišujících slov, rozloučíte se s ním, zhasnete a opustíte místnost.


Když dítě pláče, vrátíte se k němu až za pět minut. Opět mu krátce povíte několik milých slov, ale v žádném případě dítě nezvedejte z postele a nekolébejte, protože tím byste ho ještě víc vzbudili. Další ‚čas na pláč‘ prodloužíte zase o pět minut, takže se k dítěti vrátíte až za 10 min., a tak dále. Rodiče prodlužují intervaly svých opakovaných uklidňujících návštěv vždy o pět minut, než dítě usne (5-10-15-20).

Rozhodování, zda zvolit tuto metodu a vydržet dětský pláč, je těžké. Účinnost však závisí na vaší důslednosti. Pomocí této metody se zdravé dítě naučí samostatně usínat přibližně během čtyř až pěti dnů. Nezačínejte však s trénováním žádné metody, pokud nejste rozhodnuti dotáhnout ji důsledně až do konce. Když necháte miminko jednu noc plakat, ale další to už nevydržíte, celý problém tím jen zhoršíte. Nemusíte se však bát, že praktikováním Ferberovy metody ztratíte důvěru svého dítěte. Několik nocí ji nemůže ovlivnit. Největší důvěru a pocit jistoty v miminku totiž vzbuzuje hlavně vaše důslednost a předvídatelné chování. Důležitý je také fakt, že i během dne na jeho pláč reagujete.

Moje pětiletá dcera se začala v noci budit. Posadí se na posteli a pláče, ale oči má zavřené a nedokážu ji vzbudit ani uklidnit. Je to noční můra, nebo noční děs? Jaký je mezi tím rozdíl?
Noční můry se u dětí obvykle objevují ve druhé polovině spánku, přibližně od dvou let výše. V tomto věku se u batolat začíná rozvíjet fantazie a s ní přichází i přirozený strach ze smyšlených příšer. Trvalé noční můry může způsobit traumatická událost nebo náhlá změna v životě dítěte. Když vašeho potomka vzbudí noční můra, potřebuje, abyste ho objali a utěšili, ale nerozebírejte sen, který ho vystrašil. Ještě víc by ho to rozrušilo. Druhý den si však o něm popovídejte. Dítě může svůj strašný sen nakreslit nebo ho jinak popsat. Jeho strach nezesměšňujte a nemávejte nad ním rukou. Raději ho naučte s ním bojovat.



Noční děs, na rozdíl od nočních můr, přichází během prvních několika hodin spánku. Dítě si druhý den nic nepamatuje. I když pláče, neví, že jste u něj, a neuvědomuje si svoje chování. Nebuďte ho, jen dítě obejměte.
Noční děsy se mohou objevit, pokud je váš potomek příliš unavený nebo ho trápí věci, o kterých neumí nebo nechce mluvit. Proto je důležité objevit zdroj úzkosti dítěte a mluvit o jeho pocitech.

Někteří rodiče už umí předvídat, kdy se noční děs objeví, podle zkušenosti z předcházejících nocí. Jeden ze způsobů, jak ‚děsům‘ předcházet, je vzbudit dítě patnáct minut předtím, než se objeví.

Můj sedmiletý syn nemůže večer usnout a stále má dost energie.
Unavené děti nemusí vypadat vždy ospale. Bývají často hyperaktivní a nekontrolovatelné. Důležité je, aby rodiče hlídali, co dítě dělá předtím, než si lehne do postele. Sledování televize, počítačové hry, surfování po netu nebo nabitý odpolední program a psaní úkolů pozdě večer - to jsou činnosti, které udržují stále aktivní mysl a dítěti se potom hůř usíná.


Jak můžu zamezit tomu, aby moje dítě vstávalo ráno ve čtyři nebo v pět hodin každý den?
Pokud vaše dítě ještě nezavršilo 3 roky, odpoledne spí dobře a není příliš unavené přes den, zvažte zkrácení odpoledního spánku, ale večer ho uložte do postele dřív (kolem 18.30 hod). Když nespí dobře odpoledne a je unavené během dne, zkuste zapracovat na tom, abyste zavedli odpolední spánek a dočasně (než si na odpolední spánek zvykne) ho ukládejte velmi brzy večer do postele (kolem 17.30 hod). V případě, že máte potomka staršího tří let, který sice nespí odpoledne, ale večer nemá problémy ulehnout do postýlky, pomalu přesuňte večerní odchod na lůžko na pozdější hodinu.


Ranní ptáče můžete také naučit tiše si hrát v pokoji. Tohle chování je však potřeba s dítětem procvičovat přes den. Jen tak se u něj rozvine schopnost nezávisle a samostatně se zabavit. Možná bude vaše dítě tak úžasné, že se naučí ráno po probuzení tiše si hrát. V tom případě jen co vstanete, odměňte ho. Spolu se věnujte tomu, co bude chtít.

Proč je odpolední spánek pro malé dítě důležitý?
Odpolední spánek snižuje hladinu stresového hormonu (kortizolu), takže vaše dítě je přes den klidnější a schopné se učit. I večer bude uvolněnější, a proto lépe usne.


Zjistili jsme, že náš šestiletý syn je náměsíčný. Máme ho v noci vzbudit?
Budit ho není potřeba. Pokud však potomek chodí ve spánku po bytě, musíte ho sledovat a jemně ho přivést zpět k posteli. Může si totiž při chůzi také ublížit. Proto potřebuje rodičovskou ochranu.
Najděte nějaký systém, jak zjistit, kdy vstane z postele. Je možné třeba na zem u jeho postele položit noviny nebo umístit pohybový senzor za dveře pokoje. I když se potomek vzbudí, nebude vědět nic o tom, co dělal. Jeho náměsíčné ‚výlety‘ můžete zredukovat tím, že podobně, jako u nočních děsů, dítě pravidelně probudíte v určitou hodinu. Tím se přeruší jeho spánkový cyklus, a když usne, už se nedostane do náměsíčné fáze.

Moje desetiměsíční dcera spala přes den bez problémů. Jenže teď se jí najednou nechce. Jak ji můžu přimět k tomu, aby opět přes den pravidelně usínala?
Všechny vývojové fáze dítěte souvisejí s rozvojem jeho mozku. Proto se spánkové návyky naruší dva nebo tři týdny před vývojovými skoky, jako je lezení nebo počátek mluvení. Bolest zubů může také změnit rytmus spánku. Důležité však je, abyste zůstala důsledná. To, co jste dělali předtím pro to, aby dítě spalo, dělejte i nadále. Nepokoušejte se řešit problém tím, že změníte denní režim. Čas to vyřeší.

 
KDYŽ DĚTI NEDĚLAJÍ NIC, DĚLAJÍ NEPLECHU. H.Fielding Jsme rádi,že jste Nás přišli navštívit.