I to se stává-Naše dvojčata

Splňte si sen hodné dítě

Nechápu, co mě přimělo k tomu nešťastnému nápadu, vstoupit se svými dětmi do obchodu s regály plnými křehkých a rozbitných cetek

„Temperamentní dítě začalo běhat, mávat kolem sebe rukama a já s hrůzou trnula, kdy zavadí o nějaký skleněný předmět. Chtěla jsem z obchodu vypadnout bez nehody a najednou mě něco napadlo. Řekla jsem dětem, aby zkusily napodobit chůzi našeho dědečka. Ten totiž neudělá krok, aniž by si založil ruce za záda a spojil dlaně. Chodí přitom rozvážně a pomalu. Kupodivu taktika ‚choď jako dědeček‘ zabrala a pomohla nám ve zdraví přežít mnoho expedic do nákupních center, nebo lépe řečeno pomohla mnoha obchodům k tomu, aby přežily naši návštěvu.“

Maminka si uvědomila, že nevhodnému chování u dětí se může lépe vyhnout pomocí legrační hry než neustálým peskováním. Pokud si ani vy nevíte rady, pomoci vám mohou knížky her pro děti, které vás jistě inspirují k vlastním originálním nápadům. Uvidíte, že podobné triky na děti fungují, přinesou jim trochu legrace a vám klid. Přečtěte si některé z nich.

Když dělá, že neslyší

Není nic strašnějšího, než vidět svého předškoláka, jak si to namíří rovnou přes ulici a vůbec nedbá na to, že na něj křičíte z plných plic: „Stůj! Zastav se!“ Jistě vám také tuhne krev v žilách, když vaše dítě bleskově popadne ostrý nůž, kterým jste krájela cibuli, a ignoruje vaše příkazy, aby ho položil. Naopak, svírá ho tak silně, že mu ho z dlaně jen těžce ‚vypáčíte‘.
V tom případě je možné, že v kontaktu s dítětem používáte slova „ne“ nebo „nech to“ či „polož to“ až příliš často, takže je už vlastně ani nevnímá.

Zábavné řešení problému: Vypůjčte si nápad z jedné staré společenské hry, která se hrávala na večírcích. Pusťte muziku a tančete s dětmi kolem pokoje. Potom hudbu vypněte a řekněte: „Štronzo!“ Znamená to, že všichni ztuhnou jako sochy v pozici, ve které byli, když hudba přestala hrát. Až v tom budou opravdu dobří, tančete bez hudby, a když řeknete: „ Štronzo!“, opět všichni zmrznou v taneční pozici.

Pokud se tuto hru děti naučí doma, zkuste ji prakticky uplatnit i ve vnějším světě. „Štronzo“ může zabrat třeba v supermarketu, když si chce vaše dítě vzít z regálu vajíčka nebo má v úmyslu zvednout ze země bonbón, který tam někdo zahodil, či se chce dotknout něčeho, co je pro něj nebezpečné. „Štronzo“ se může pro vašeho potomka stát jakýmsi bezpečným světem, který má spojený s legrací, takže pokud to slovo uslyší, nebude vás ignorovat a poslechne.

Když se nechce rozdělit

Malé děti často nemají rády větu: „Rozdělte se.“ Není divu. Slyší ji obvykle zrovna tehdy, když mají něco cenného. Třeba mluvící panenku s dlouhými vlasy nebo novou trojkolku. A hned jim někdo říká, aby ji dali té druhé holce či chlapečkovi. Kdo je může obviňovat za to, že se drží svého pokladu a křičí: „To je moje!“? Někdy mají strach, že svou hračku už nikdy neuvidí.

Zábavné řešení problému: „Když měl náš čtyřletý syn potíže rozdělit se s kamarádem, hráli jsme doma smyšlenou hru ‚Vystřídejme se‘. „Celá rodina jsme si sedli do kruhu. Můj muž, já, syn, starší sestra. Držela jsem nějaký předmět, který neznamenal pro syna nic zvláštního, třeba malý ručník. Oznámila jsem, že si ho budeme vzájemně půjčovat jeden po druhém. Používali jsme větu: ‚Můžu si to od tebe půjčit?‘ a ‚Děkuji.‘ Nakonec jsme se ujistili, že každý z nás měl ručník alespoň dvakrát.

Při další hře s dětmi syn ještě stále neprojevoval nadšení, pokud měl půjčit kamarádovi svého oblíbeného maňáska - klauna s červeným nosem. Přece to však udělal trochu ochotněji, protože si uvědomil, že za chvíli se k němu maňásek opět vrátí.“

Když plení zásuvky a skříňky

Jistě jste zamkla čisticí prostředky do skříňky a udělala vše, co dělají mámy, aby ochránily svoje dítě před nebezpečnými věcmi v bytě. Jenže ještě je tady spousta věcí, které sice nebezpečné nejsou, ale děti je rády vytahují ze skříněk. Nádobí, různé potraviny, příbory - všechno nelze zamknout. Děti v tomto věku mají potřebu objevovat svět kolem sebe. Jenže jak je v tom podpořit, aby vás potom nebolela hlava z nepořádku, který dítě nadělá svým ‚objevováním‘?

Zábavné řešení problému: maminka to vyřešila hravým způsobem. „Vzala jsem svoji tříletou dceru na exkurzi do kuchyně. Když jsme přišly k zásuvce, kde jsou vařečky, řekla jsem: ‚To je pro holčičku a usmála jsem se. Potom jsem otevřela spodní skříňku, kde jsou těžké hrnce a pánve, a řekla s vážným obličejem: ‚Tohle není pro holčičku‘

Po několika exkurzích si v kuchyni zvykla na to, že jen co začne otevírat nějakou zásuvku nebo skříňku, podívá se na mě a čeká, jestli zakroutím hlavou nebo přikývnu. Stejně tak to funguje na návštěvě u známých. Podívá se na mě a já beze slova jen zakroutím odmítavě hlavou nebo přikývnu. Tohle dorozumívání beze slov se jí zdá zábavné.

Když rozbíjí starožitnosti

dcera mojí kamarádky , navštívila s mámou starou osamělou dámu. Už patnáct minut po vstupu do secesního bytu se pětileté holčičce ‚podařilo‘ rozbít starožitnou vázu na nízkém stolečku, která stála na háčkované dečce. Je pochopitelné, že neodolala, dečku nenápadně popotáhla k sobě a malovaná čínská váza, kterou pradědeček přivezl z daleké Číny, se skácela na zem a zůstaly z ní jen střepy.

Zábavné řešení problému: Po této ‚katastrofě‘ maminka přemýšlela, jak se příště vyhnout podobným nehodám. Dceřin oblíbený film je starý snímek režiséra Stevena Spielberga E. T. o roztomilém mimozemšťanovi, který se skamarádí s dětmi v jedné rodině. Hlavní hrdina, chlapeček Eliott, si jednou zraní prst a E.T. mimozemšťan mu ho okamžitě vyléčí jemným dotykem prstu. Připomněla  tuhle situaci a poradila jí, aby se rozbitných předmětů určených na okrasu dotýkala jako E. T.

„Náš E. T. dotyk nikoho neuzdraví, ale aspoň ochrání věci před rozbitím. Když přijdeme k někomu na návštěvu a holčička začne zkoušet a objevovat nové věci, vezmu ji na krátkou prohlídku, ukazuji na předměty, které jsou křehké, a doporučuji dotyk E. T. Po několika minutách opatrného monitorování ve stylu E. T. se sama rozhodne, že takové zkoumání křehkých věcí je zajímavější.“

Rozpustilé chování na nevhodném místě

Maminka má dva výjimečně živé kluky. S oblibou vydávají ústy ‚pšoukací‘ zvuky na návštěvě, nebo na ulici hlasitě zpívají. Přesto s nimi  občas musí zajít do restaurace a v rámci jejich vzdělávání třeba i do muzea. Jenže jak je zkrotit?

Zábavné řešení problému: Než vstoupíte do místnosti, kde je potřeba se chovat vážně, řekněte klukům, aby si schovali svoje bláznivé kousky ‚do kapsy‘. Poraďte jim, aby neviditelné skřítky, kteří je nutí dělat neplechu a sedí jim na rameni, schovali mimo dohled ostatních. Rozparáděné skřítky v kapse můžete občas zkontrolovat, protože mívají sklony vylézat z kapsy, vyšplhat se klukům na ramena a opět dělat neplechu. Pohotová připomínka je pošle zpět tam, kde je jejich místo. Když opustíte muzeum, řeknete dětem, že mohou své blbinky zase z kapsy vytáhnout.
 
KDYŽ DĚTI NEDĚLAJÍ NIC, DĚLAJÍ NEPLECHU. H.Fielding Jsme rádi,že jste Nás přišli navštívit.