I to se stává-Naše dvojčata

Televezní maniak?!?

Není těžké si pak představit, že jsou-li zvláště městské děti odkázány na hry v domácím prostředí, často skončí u televizní obrazovky - buď z vlastního zájmu či neschopnosti zabavit se jinak, nebo kvůli rodičům, kteří si z televize nevědomky dělají chůvu. Ať už máte představu o kvalitě sledovaných pořadů sebelichotivější, věřte, že nadměrné vysedávání u televize vašim dětem škodí.

Jak vypadá "televizní dítě"?

Statistické údaje jsou na pováženou: většina dětí ve věku do patnácti let tráví největší část volného času právě sledováním televizních pořadů. Průměrně pak děti stráví před obrazovkou 25 hodin týdně.

Zrádné je, že škodlivý vliv sledování televize není ‚hmatatelný‘ ihned. Zatímco po přemíře sladkostí rozbolí dítě břicho, důsledky desítek hodin před televizní obrazovkou se dostaví později, nenápadně a v oblastech, které bychom si s ‚bednou‘ možná ani nespojovali.

Jak z vlasní zkušenosti vědí pracovníci organizace Bílý kruh bezpečí (www.bkb.cz), dnes je již možné rozpoznat tzv. ‚televizní dítě‘. Má většinou výrazné problémy s vyjadřováním - hodiny jen poslouchá, ale samo nemluví, ztrácí schopnost si samostatně nebo s jinými dětmi hrát či navazovat běžné vztahy, je nejisté a často se nudí. Má omezenou schopnost koncentrace, je netrpělivé, chybí mu vytrvalost, nedokáže pozorně naslouchat.

Snížená bývá i jeho způsobilost k učení. Televizní dítě požaduje okamžité uspokojení svých potřeb a rychlé řešení problémů. Je hyperaktivní a neposedí v klidu, čímž vyrovnává roli pasivního diváka při pozorování vypjatých scén. Má výraznou touhu vlastnit všechno, co je nabízeno v televizní reklamě.

Myslíte, že zmoudří?

Rodiče se často domnívají, že sledování ‚chytrých‘ televizních pořadů nemůže jejich potomkovi uškodit. „Dokumenty Soně dovoluji, protože se z nich dozví spoustu užitečných informací,“ říká účetní Hana z Brandýsa nad Labem. Když se ale zamyslí, musí přiznat, že se Soňa dívá v televizi také na pohádky, u obrazovky tráví každé víkendové ráno (to aby si rodiče mohli pospat) a taky čas, kdy čeká na večeři.

"Chytré" pořady sice opravdu dítě posouvají dál, vzdělávají ho, současně ho ale výrazně okrádají: utlumují jeho fantazii. Televize dítěti nabízí hotový, dokonalý obraz situace, takže už nepotřebuje o ničem přemýšlet, představovat si ani dotvářet.

Děti, které sledují pouze televizní pohádky, se nedokáží soustředit na čtený text: nudí se, pozornost jim odbíhá, ztrácí kontext. Často říkají: „Nic nevidím.“ S vývojem fantazie v dětství však později souvisí i vývoj schopnosti hlubokého citového prožívání a schopnost empatie - vcítit se do druhého člověka.

Vražda? Normálka!

„Radim má z televize guláš v hlavě. Jednou se s manželkou díval na seriál Ordinace v růžové zahradě. Tehdy tam zrovna zemřela jedna z hlavních hrdinek na vážnou nemoc. Nemohl to pochopit a stále se mě vyptával, jak je to možné. Vysvětlili jsme mu, že ta herečka neumřela doopravdy, ale jen jako... Dnes kdykoli slyší o úmrtí, ptá se na totéž: A teď je to doopravdy? A dědeček umřel taky jako, nebo doopravdy?“ vypráví David Mráz z Plzně.

Problém je, že v předškolním věku dítě neumí rozlišovat mezi iluzí, fikcí a skutečností. Už si sice nemyslí, že herci bydlí přímo v televizi ve vašem obýváku, ale nedokáže pochopit, že to, co předvádí, je jen jejich role ve filmu, ne skutečný život. Sleduje-li pak potomek často agresivní filmy a nad to televizní noviny, může snadno nabýt dojmu, že násilí je normální, běžná věc, nad kterou netřeba se vzrušovat.

Ať už jsou podle vás programy sebezajímavější, jedno platí: osobní zkušenost se světem je pro dítě nesrovnatelně užitečnější. Nic nenahradí zážitek z lesa, pozorování datla na vlastní oči, vůni lučního kvítí nebo šplouchání vln moře. Díky nim dítě získá tolik potřebný pocit a jistotu, že je součástí světa.

K nenahraditelným zážitkům patří i zkušenost s důsledky svého počínání. Když chlapec zašlápne slimáka, je to úplně jiný pocit, než když podobnou scénu uvidí v televizi.

Bez televize zřejmě vaše domácnost fungovat nebude, ale pokud chcete svoje dítě ochránit před jejím negativním vlivem, udržte sledování ve ‚zdravé‘ míře. Dětští psychologové se v názorech různí, nicméně denní norma by neměla překročit dvě hodiny. 

Jak z toho ven?

Máme pro vás několik tipů, jak dítě odpoutat od obrazovky nebo alespoň omezit sledování, aniž byste byla ta zlá, která zakazuje:
Inventura televizních zvyklostí vaší rodiny: Kolik času trávíte u televize vy s manželem? Večeříte u televize? Bere manžel televizní ovladač do ruky hned, jak přijde z práce? Máte televizi puštěnou jako ‚podkres‘, aniž byste ji někdo sledoval?

Tyto a podobné otázky by vám měly napovědět, jak na tom jste. Nezapomínejte, že dítě často dělá jen to, co vidí u rodičů...
Rodinné dny bez televize: Zkuste si stanovit den nebo dny v týdnu, kdy televize zůstane zcela vypnutá. Večer pak věnujte zábavě v rodinném kruhu: hrajte Člověče, nezlob se, Mikádo, Monopoly, Scrabble, karty, kostky...

Televize za čtení: Použijte jednoduchý trik - u televize bude smět vaše dítě strávit tolik času, kolik věnuje četbě knížek. Pěkně fifty fifty.

Televizní šeky: Pokud vaše dítě televizi opravdu potřebuje k životu, pak vyzkoušejte systém s šeky, na jejichž základě bude smět televizi zapínat - každý den mu přidělte dva patnáctiminutové šeky. Nechte jej rozhodnout se, zda je použije hned k půlhodince u televize, nebo si je bude střádat a třeba o víkendu si bude moci užít v televizi dva dlouhé filmy.

Kroužky: U televize děti někdy končí z nudy. Prostě se nedokážou jinak zabavit, tak zkusí, jestli něco nehrají v ‚bedně‘. Vykažte nudu z jeho života a nabídněte mu alternativu - sportovní kroužek, skaut, keramiku... Vaše dítě se zde seznámí s novými kamarády a na  televizi ani nevzpomene.

Reklama!

Až od 12ti let je dítě schopno kriticky přistupovat k televiznímu vysílání a televizní reklamě. Do té doby chápe televizi jako médium poskytující ‚pravdu‘. Předškoláčka můžete ale ke kritickému myšlení vést: bavte se spolu o tom, co viděl v reklamním spotu, jaká je skutečnost, co je reálné a co jen televizní klam.

 
KDYŽ DĚTI NEDĚLAJÍ NIC, DĚLAJÍ NEPLECHU. H.Fielding Jsme rádi,že jste Nás přišli navštívit.